Noc v hodinovém hotelu.

Před mnoha lety jsem zažila příhodu, kterou mi dnes cosi připomnělo ,

náhodou jsem v TV viděla muže velmi podobného tomu, co mi před lety na čas popletl hlavu,

a to dokonce až tak, že jsem přemýšlela o opuštění tehdy ČSSR a provdaní se  do tehdejší NSR.

Nikdy jsem  neliovala toho, že ze svatby nakonec sešlo díky nemoci mého tatínka,

ale ta příhoda je i dnes  úsměvná.

Mladá, svobodná, toho času bez stálého přítele byla jsem firmou vybrána na tříměsíční výpomoc do konstrukce tehdejší továrny Mitas v Praze.Byla jsem nadšená, tři měsíce ve velkoměstě, skvělé!!!
Bydlení v hotelu Solidarita, solidní a co dva týdny jsem mohla na víkend domů. To ještě létalo takové letadélko Káně z Holešova do Prahy  a naopak, celé se třáslo a já se poprvé modlila ať tu cestu přežiji.Ale znáte to, u druhého letu už jsem se nemodlila, třáslo se stále, ale nějak jsem to přestal vnímat.
Konečně zase v hotelu, na recepci klíče a hurá do pokoje. U výtahu banda lidí, taška těžká nebyla, tak po schodech, pěkně si vykračuji a přede mnou se doslova loudali dva muži, tak slušně "s dovolením, prosím", zastavili, otočili se a jeden z nich, se zeptal "wohin?" odpovím " drei hundert fünf", no, a bylo hotovo. Vzal tašku a svižným krokem odkráčel do třetího patra ke dveřím pokoje.
Poděkovala jsem, a asi měl dojem, že jsem zdatná němčinářka prozradil, že studuje techniku na univerzitě v Hannoveru a jsou na družební návštěvě u studentů Univerzity Karlovy.
Já jsem prozradila odkud jsem a proč v Pragu a rozloučil jsme se.
Ale fešák to byl, naprosto negermánský, černovlasý, modrooký a řasy, ještě dne když zavřu oči a představím si je, jsem mrzutá, takové bych si přála já, pro chlapa škoda.
Pro mně uzavřená záležitost, ne však pro Clause, vracela jsem se z práce a na recepci,květiny, nebo bonboniéra, denně něco.
Nebudu tajemná, ano, setkali jsme se, jeho autobus už připravený k odjezdu a všichni seděli a čekali až se rozloučíme. Došlo na výměnu adres, to mě pobavilo, ale proč ne, se slzou v oku mě políbil a odjeli.
Ovšem překvapení se konalo, doma na mně čekal dopis a začala čilá korespondence, to už jsem pracovala doma a za cca 3 měsíce milý a zamilovaný Claus přijel.
A že spolu pojedeme do Prahy,když jsme se tam seznámili , někdo z rodiny nám poradil klidný hotýlek na Zbraslavi. Fajn, dorazili jsme na Zbraslav, hotel našli, jen byl takový opuštěný, ale věděli o nás, tak jsme se ubytovali , vynesli zavazadla, zašli na jídlo a zpozorovali, že se hotel plní, přijíždělo mnoho aut, začala hrát hudba a já se přestala bát, že jsme tam úplně sami.
Ovšem ta auta, co přijížděla nebyla ledajakých značek, to mě docela překvapilo, že by ten hotýlek na Zbraslavi byl až tak proslulý?? 
To víte, že byl, byl, totiž, hodinový.:-)
Na to jsme přišli po nedlouhém čase, kdy se ozvalo bušení na dveře, za nimi policie-tenkrát VB a vystartovali nejdřív po mně, pak chtěli doklady Clausovy, já už se viděla ve vězení, ale zachránila nás naše zavazadla. Opravdu.
Bylo by divné si jít užít trochu sexu  na jednu noc a táhnout k tomu tolik zavazadel, to i při inteligenci těch pánů pochopili, omluvili se a odešli.
My dva po ránu taky a odjeli se ubytovat jinam
Tož to je moje příhoda s nocí v hodinovém hotelu :-)