Mikayla | Zázraky se dějí

a můžete namítat, že ne a dál  mi to   vysvětlovat přímo vědecky,  já vím svoje J

Přišel mi vzkaz, takový, co občas muži posílají  ženám,  když se cítí osamocení

a  přítomnost přítelkyně-kamarádky by uvítali.

Pán  velmi slušně pozdravil,  okamžitě se představil ,  to je dost neobvyklé,

ale asi je to solidní a dobře vychovaný muž, no a jak jinak, zpozorněla  jsem.

Posléze vznesl dotaz, zda opravdu žiji ve městě, které jsem v jisté rubrice měla uvedeno,

nakonec   proč  to  tajit,  v našem městě žije skoro 80 tisíc lidí, i kdyby chtěl, nenašel  by mě.  

 A pak to na mně vybalil.

Ovšem  naprosto jinak, než si možná myslíte, rád  by ,totiž zjistil , jestli mám aspoň kousek  detektivního talentu

a  jestli ano, pak by byl nevýslovně šťastný, kdybych ho použila.

Přímo mi nahrál na smeč, nic nedělám raději než detektivně pátrám,

konám  dobré skutky, no a  když  tím  navíc někomu  pomůžu, jsem nadšením bez sebe.

Nadšený  byl  i on a abych se dostala do obrazu, zaslal mi několikastránkový elaborát,

byl to popis jeho milostného vztahu od první minuty do poslední

a samozřejmě jméno té slečny, co byla předmětem  jeho touhy.

Zmizela mu ze života a on ji chtěl ještě apoň jednou potkat.

Dokonce jako vášnivý cyklista vypravil se  na kole z Bratislavy, kde žije, až do našeho města,

procházel  ulicí, kde žila, prohledal všechny zvonky,  udělal  maximum možného aby ji našel a nepodařilo se.

Zkrátím to, pátral cca rok, oslovoval ženy na různých seznamkách, těm ale chyběla moje ochota,

detektivní  talent,  o vstřícnosti nemluvě, na seznamky se totiž většinou chodí chlap hledat.

Já nehledala, já prováděla průzkum, takže měl  kliku a já se střemhlav pustila do pátrání.

Stačilo mi k tomu snad 15 minut a hotovo.

Vzpomněla jsem si na dívčí jméno manželky mého kamaráda, stačil  

jeden telefonát, abych zjistila sice smutnou,ale pravdivou informaci..

ano, její sestra opravdu měla lásku z Bratislavy, jmenoval se Braňo,   tenkrát se rozhodla,

vlastně na poslední chvíli, že rodné město neopustí a do Bratislavy se nevdá,

vdala se ve Zlíně, ale před pár lety zemřela .

Tuhle smutnou zprávu jsem odeslala mailem a se souhlasem  sestry zemřelé

jsem  předala i  její telefonní  číslo pro případ, že by chtěl zjistit více podrobností.

Zatelefonoval jí obratem a ty l podrobnosti zjistil.

A tak se Braňo,  ne už na kole,ale vlakem,  vypravil do města ,

kde  na hřbitově jeho stará láska odpočívala, aby na její hrob  položil  nádhernou kytici .

A kdo to zařídil?? 

No přece já,  řekněte, nejsem já šikovná:-)