Vzpomínání

Sedí  sama a pozoruje protější stěnu pokoje,

je zakrytá nábytkem tak, jak si to kdysi dávno s mužem vybrali

a neměnili,ani  když současná móda už dávno  předepisovala  jiný,

modernější.

Aby se do ní vešlo co nejvíce knih,  kousků keramiky, porcelánu,

drobností, které připomínají  okamžiky ,

místa co navštívili a kupodivu se tam vešlo i pár fotek,

co připomínají živé, ale i ty, co už nežijí.

Třeba ta řada slonů, ta začala jedním miniaturním  porcelánovým bílým,

dárek od jedné laskavé a milé staré paní, co jí chtěla udělat radost

a přinést štěstí, když šla k maturitě,  

štěstí prý se dostaví , o tom není pochyb, ale pod podmínkou,

že slon je darovaný.

Teď jich tam postává v řadě 19 a podle toho čísla

by měla být štěstím zavalena a ještě ho mít na rozdávání.

No, na rozdávání toho štěstí  kdysi měla, pak na dlouhý čas zmizelo

a ona   přemýšlela, jak to zařídit, aby se vrátilo, 

stal se zázrak, možná opravdu díky těm slonům,

ono  se fakt vrátilo,  opatrně , nenápadně, pomaloučku,  ale je tu.

Je  jiné než před lety, kdy byli ještě kompletní rodina,

to o štěstí bylo, jen ho možná nevnímala jako něco mimořádného,

spíš samozřejmého.

Teď  jí  ty maličkosti připomínají  jaké to tenkrát

bylo  krásné a jak málo si to uvědomovala a vnímala.

Šiška z Epidauru, tu našla na zemi,

když s mužem  vystupovali  na vrchol  tamního  amfiteátru,

aby v úžasu  naslouchali šepotu paní průvodkyně,

co stála uprostřed kruhového pódia hluboko pod nimi.

Zázračné!!

Tu šišku musí moc hlídat, protože do Epidauru se už asi nepodívá.

Ti dva trolové z Norska, ty moc ráda nemá,

nelíbili  se jí, manželovi ano,

zato tři keramické domečky-repliky  domů skutečných z  Bergenu,

ty jo, ty má ráda a vždy když je čistí, vždycky opatrně,

aby neutrpěly újmu.

Navíc v Bergenu se jim moc líbilo.

Bavlníkový květ si přivezli z Turecka, to se zrovna bavlna sklízela

a  ona si vyprosila  snítku, opatrovala ji celou zpáteční cestu,

doma pak  ukazovala  rodině.

Vykládanou mozaikovou misku z Tunisu,

ve skleničce špetku písku ze Sahary, a taky  roztomilý malý bubínek,

co udělal obrovskou radost dětem.

Mohla by pokračovat,  ale  je unavená ,

už je to všechno přece jen dávno a tak si udělá pohodlí,

zavře oči a přenese se v duchu do některého z těch míst,

budou tam  zase   oni dva, muž a žena-manželé,

co  spolu byli tak šťastní

a  ona  si bude  ty nádherné okamžiky  připomínat.