Byl její první

a myslela si, že to bude  chvíle-okamžik, na který nikdy nezapomene, protože milovala tak silně, jak jen sedmnáctileté  stvoření milovat může.

První láska, tak nádherná, jaké první lásky bývají, asi si to všichni pamatujeme.

Seznámili se, když byla na prázdninách  u příbuzných na Jižní Moravě, sestřenice byla starší,

a tak ji brala  každou sobotu  tančit "Nad splav", což

byl  vybetonovaný taneční parket nad splavem řeky Dyje, živá hudba a nebe

plné hvězd.

Romantika!!!!!!!!

Doma chodila do baletu a pak do tanečního kroužku, takže tanec jí nedělal problém,

ba naopak, velmi ji bavil a prý jí to tančení opravdu docela dobře šlo.

No a tam si ji vyhlédl, byl o 10 let starší a v městečku při  normálním zaměstnání

po večerech vyučoval  v tanečních jako učitel tance.

Vyzval ji k tanci a pak už s  nikým jiným netančila a  za ten měsíc,

co na prázdninách byla, se stačila k zbláznění zamilovat.

Měl skútr, jezdili spolu na výlety, byl pozorný a choval se k ní jako k dámě svého srdce.

A pak se to stalo, byl to dospělý muž se svými touhami a potřebami, ona panna,

žádná zkušenost, navíc s ideálem, že  panna bude až do svatební noci.

Nebyla, přemluvil ji, věděl jak a kam sáhnout, pohladit, polaskat,

byla jak omámená a poslední večer, pod širým nebem v trávě,

když jí nad hlavou svítil měsíc  přestala tou  pannou být.

Nic romantického, jen bolest a bolest a v duchu se stále ptala, to je ono,

to je ta krása, to odevzdání se???

Prázdniny skončily, začala škola, poslední  ročník, a místo dopisů plných lásky dostávala skripta,

měla podle nich cvičit krokové variace a pohyby, provádět cviky aby byla dostatečně ohebná,

protože s ní po její maturitě počítal jako s budoucí partnerkou  k vyučování tance a potom.....kdo ví.

Nebylo žádné potom, protože slečna, se kterou tanec prý prozatímně  vyučoval

nebyla jen partnerka taneční, ale i partnerka k jiným potřebám a radovánkám,

takže zanedlouho jí  napsal, že je sice hrozně nešťastný a je mu to líto,

ale svedla ho a čeká s ní dítě.

No a bylo po té velké lásce, kterou k ní choval, už neposílal žádná skripta,

už neposlal ani jeden pozdrav, už nebylo nic.

Ale zdokonalila se v tanci a to jí zůstalo jako památka.

Samozřejmě, že každá bolest přebolí, příští léto už nebyla sama,

už byl  kamarád,pak si začali být bližší  a za dva roky dokonce se z nich stali manželé.

Jednou, ve slabé chvilce se jí přiznal, že je rád, že nebyl první,

protože neměl moc zkušeností a co kdyby zklamal.......

Ulevilo se jí, vlastně to možná byla milosrdná lež, protože ona se mu svěřila,

jak moc si přála, aby její muž, ten opravdový byl ten opravdu  první.