Chalupa

10. leden 2017 | 12.09 |

Byla to poslední noc v  roce, 

v noci  a  sama  je tu úplně poprvé.

Odjela z domu na chalupu, odjela i přes protesty dětí, co argumentovaly 

domovem s tekoucí vodou, normálním záchodem, teplem a klidem u televize.

Tohle všechno vyměnila   za studenou  chalupu, kterou zkusí roztopit,

nejdříve v malém sporáku v kuchyni a  pak v krbu v pokoji.

Vodu si přivezla, televizi nepotřebuje, stejně se na ni poslední dobou moc nedívá.

Zatopila a zašla ven, tma  tmoucí,  nahlíží  jestli je tu opravdu sama nebo přijel někdo ze sousedů.

Na chalupě nahoře na  kopci  tma a v chalupě za  řídkým  lesíkem vedle  se taky nesvítí

Tak ano,nepřijel  nikdo, je tu mezi těmi lesy úplně sama, se vzpomínkami  a  loučením.

Pohlédla na nebe a tam, jedna, jen jedna obrovská hvězda, co zářila a jí se zdálo, že na ni dokonce mrkla,

ať se nebojí, že ji ohlídá.

Nebála se, bývala tu celé  dny  sama,   když  muž ještě pracoval a ona sem jezdila

opatrovat svoji milovanou  skalku a sklízet sice nevelikou, ale vlastní úrodu

rajčat, cibule, okurek, špenátu a jiné zeleniny, ze své mini  zahrádky.

Když byly děti ještě malé, byl to pro ně ráj, kousek les, stavěly bunkry,

lovili pstruhy v nedalekém potoce a

v podvečer nasbírali roští a větve v lese, připravili vše potřebné a na ohništi se opékalo,

sedělo kolem,  povídalo......

Když dospívali, jezdili si sem s kamarády  zazpívat u ohně s kytarou,

no   a pak  i se svými láskami.

K tomu už rodiče nepotřebovali, pak už měli své životy a jiné zábavy.

Přišla na svět vnoučata, s těmi prcky si to užívala, měla  společnost

jak na  sběr jahod, tak na hledání hříbků.

Většinou však sem s jezdili   mužem  sami, ona stále rozšiřovala skalku,

on sekával  trávu a když byl hotov, vytrácel se přes potok do lesa,

aby se pak vracel s košíkem hřibů na plévku, pod maso,

když byl dobrý rok, měli i nasušené.

Jak šel  čas,  sekání  trávy  mu trvalo  déle a do lesa už nechodil sám,

chodili pomalu a spolu. 

Býval unavený,   často  ho  našla  podřimujícího,  už se mu z města na chalupu ani nechtělo.

Vlastně  poslední  dobou  tam  jezdil opravdu jen kvůli ní, ona to tam milovala,

do lesa už chodívala sama, někdy se sestrou  nebo s dětmi,

když sem některé z nich zajelo.

A pak jednu sobotu,

snídali spolu, tašky s proviantem připravené a nabalené, opravdu jen ta snídaně,

byl  unavený víc jak jindy,najednou se na ni  tak smutně podíval,

hrnek  s čajem mu vypadl z ruky a skácel se k zemi.

Záchranka tam byla  snad během pěti minut, ale už mu nepomohli.

A začala tam jezdit sama, ráno tam a večer nazpět, do lesa chodila sama,

trávu jezdil sekat vnuk, přece jen  byla ta chalupa stará,

potřebovala občas úpravy a opravy a nikdo krom ní neměl zájem se nějak starat.

Za  celá dlouhá léta se nevykopala pořádná studna,

na zalévání a opláchnutí se chytala dešťovka, ale pitná  voda, ta se musela vozit.

Jednoho dne se tam všichni sešli, poseděli a dohodli se, že se chalupa prodá,

nikdo z dětí a vnoučat neměl  zájem sem jezdit.

Našli kupce, ten byl nadšený z kouzelného prostředí, z okolních lesů,

ve kterých byl někdy problém za den  potkat člověka

a dokonce i o tu skalku se prý postarají.

Kolik nocí  probděla, nespávala a trápila se, nakonec se se svým srdcem dohodli,

že o chalupu bude dobře  postaráno a s novým majitelem se domluvila,

že se někdy může zajet potěšit se skalničkami, když na jaře  rozkvetou.

Tak je tu dnes, poslední den v roce, ale pro ni  první noc,  úplně sama.....

vlastně  ani ne, na nebi je ta krásná  hvězda, co ji  dnes  hlídá

a  co jí šeptla, ať se nebojí, že na chalupu dohlédne.

Uklidnilo ji to, zachvěla se zimou a šla přiložit do krbu..........

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře