Univerzita třetího věku

Setkáváme  se,  krademe pro sebe volné chvíle,  které  pak trávíme u dobré  kávy,

 sedíme, vedle sebe, popíjíme tu lahodu , povídáme, někdy mě drží za ruku a při řeči ji bezděky hladí

 někdy zakloní  hlavu   usměje se a řekne " je mi hezky",

někdy jsme  tiše, nevím  na co v tu chvíli myslí, pohladím ho po ruce , usměje  se

.Často   si  říkám,  kolik je lidí , kteří dokážou  hodiny u kávy povídat, probrat  minulost,

přítomnost , a někdy si  lámat   hlavu tím, co asi nás  čeká v budoucnosti.

Ta se hádá velice těžko, nejsme jasnovidci, je to spíš o přáních  o  kterých  se sní a jsou ve hvězdách 

Je skvělé  být naladěni na stejnou vlnovou délku,  protože  to pak  není  o nudě, řeč plyne a ty chvíle se stávají

zázračnými a neopakovatelnými.

Samozřejmě zabrousíme do dění politického a  kupodivu  i  tam máme mnoho společných pohledů a názorů,

Probíráme knihy, co jsme přečetli, hudbu, co jsme slyšeli a někdy spolu posloucháme ,  vzpomeneme zajímavé

výstavy a  taky příběhy z cest, co jsme absolvovali.

Radíme si vzájemně na jaký film se podívat, na jakou výstavu zajít, jaký koncert  navštívit,   protože program

slibuje skvělý zážitek.

Opravdu to  není  to obyčejné plkání u kafíčka, provádíme osvětovou činnost a vzájemně se obdarováváme.

A pak, i když zůstanu sama, stejně se k probraným  tématům  vracím a bystřím si seniorský mozek

Taky si říkám , jaké štěstí mě potkalo, že jsem takto obdarovávána a univerzitu třetího věku absolvuji doma, u

lahodné kávy s báječným , vzdělaným a  skromným  panem profesorem,  kterému jako odměna stačí šálek kávy

a  sklenice  vody.

Možná je rád v mé společnosti, někdy to říká,  pokouším   se  tomu věřit, ale i bez té lichotky  budu  dál tu kávu

vařit  a moc  ráda.

Je skvělé  být trochu v napětí, jaké téma zvolíme  u příští kávy, co nového  mi bude předneseno, protože témata

nelovíme z klobouku, k těm přicházíme nějak samovolně, ale důležité je, že nikdy, opravdu nikdy není nuda.