Mikayla | Příhoda k neuvěření

Psala jsem o svých vášních, jedna byla o  cestování, ale ne vždy to bylo o zábavě

a poznávání cizích krajů, lidí a zvyků.

Před řádkou let to bylo i  o cestách obchodních. 

No a jedna taková se udála a nebyla bez zajímavosti. 

Jezdívala jsem do Švýcarska a když nebylo potřeba velké auto, jezdil jsem sama,

to víte, duše šetrná, sama sobě jsem za čas strávený na cestě platit nemusela :-)

Obvykle jsem jezdila na noc, jako nespavci mi to nedělalo problém. Ve 22 hod večer z domu

a dopoledne v 10 v Embrachu na celnici, skoro 1000 km, ale cestou jsem si obvykle udělala 2 hodky pauzu

někde na parkovišti.

Po odbavení na celnici ke známým na kafe a něco k snědku , kousek řeči a hurá domů.

A tenkrát jsem byla jakási utahaná a říkala jsem si, jestlipak jsem tam neměla přespat, přece jen je to kus cesty.

Ale to už jsem seděla za volantem,  jela a sledovala kolik že mám v autě nafty,

ve Švýcarsku byla dražší, v Německu to bylo jinak.

Povedlo se, bezva,  u první  benzinky v Německu jsem zastavila a natankovala.

Co tak koukám kolem, vidím Felicii s českou SPZ a  4 mladé lidi, chodili kolem auta,

pokyvovali hlavami a šťastně nevypadali.

Nedalo mi to a jako správně zvědavá ženská a především krajanka,

popojela jsem k nim a zeptala se jestli mají problém.

Měli, kleklo jim auto a teď musí čekat až pro ně přijede tatínek jednoho z nich s pomocí.

Studenti  architektury  byli ve Švýcarsku, nevím přesně kde, ale byli okouknout nějaké zajímavé stavby,  

součást  jakési práce do školy.

Moje srdce zajásalo, ne nad jejich smůlou, ale nad tím, že ty, co nemusí na vysvobození čekat,

ty já si naložím do auta, budou mě cestou bavit, já neusnu za volantem a prospěje to všem.

Tak se stalo, naložila je a jelo se. Byli milí, samozřejmě rádi, že nebudou spát v autě kdesi na benzince,

cestou jsem je stačila pozvat na něco k snědku, protože páchání dobrých skutků je můj koníček.

Dokonce jsem s jedním z nich sjela z dálnice a zavezla ho až domů, bydlel v Humpolci,

jednoho chlapce vzal k sobě domů a ta mladá slečna, nebudete tomu věřit, ta se mnou jela až do Zlína

a vysadila jsem ji u domu na sídlišti, kde bydlela.

A tak jsem cestou ke svému domu přemýšlela, že mám asi štěstí,

protože jsem za tím volantem ani usnout nemohla, mládež pusu nezavřela:-)

Ti mladí lidé se mi pak ještě ozvali, že čekali naprosto všechno,

ale že u benzinky na hranici Německo-Švýcarsko, kde propadali beznaději zastaví auto z domova

a ještě jen s řidičem, to by ani v tom nejfantastičtějším snu nečekali.