Sněhová kalamita po "americku!"

Já ano, dnes je u nás sněhu  spousta, některé potěšil,  nás, motoristy zaskočil,

nejvíc asi silničáře, kteří věděli, byli upozorněni,

ale to, co jsem zažila za "Velkou louží" to byla opravdová a nelíčená kalamita, ta by asi podlmiila kolena všem,

natož mně, která byla nepřipravená.

A odehrála se v Boston a okolí před pár lety.

Dohodla jsem se s dcerou ,  že zkusím "Americké vánoce" no a odletěla.

Popisovat jak nás z jednoho letiště posílali a druhé,

méně zasněžené je zbytečné, nedůležité. Důležité je, že jsem do Boston přiletěla v pohodě

a byla  celá zvědavá jaká je předvánoční Amerika.

Na můj vkus nestřídmá v  množství  ozdob, girland, svítících sněhuláků,

nepotkali jsme cestou z letiště jediný  dům, kterému,

 by se nepodlamovaly   základy pod tíhou všech těch svítících příšerností.

Ale u nás se říká, "proti gustu žádný dišputát", takže ano, ověnčete se všichni jak chcete.

Setkání s holčičkami bylo báječné, hned druhý den jsme vyrazili se sáňkami drandit ven, sněhu cca 50 cm,

nádhera, vrátili jsme se spokojené, holčičky unavené a psi, ti táhli nohy  za sebou,  polomrtví.

Já hned sedla k pc a poslala domů pár fotek, jak vypadá pořádná zima.

A pak to přišlo, začalo sněžit, nejdřív sem tam vločka, ale pak to byla  neuvěřitelná  chumelenice

a dcera bledla  a bledla  skoro do barvy té bílé nadílky. Já ne,  já nevěděla  co to znamená, ona ano.

Překvapení se konalo ráno, vstávám vždycky první, venčím psy a chystám jim snídani......

.ten den to nešlo, když jsem otevřela dveře na terasu koukala jsem na  bílou  sněhovou zeď,

která tam přes noc vyrostla a hned mi bylo jasná bledá barva mojí dcery. Tak to je, panečku, něco

a vzpomněla jsem si na Eskymáky a iglú, zabouchla dveře a šla zkusit hlavní  vchodové  dveře, nad těmi  je stříška.

Nebylo to výrazně lepší, ale asi metr prostoru, kam se  dalo  šlápnout ,  tak to psům pomohlo.

Auta pod sněhem, vůbec nebylo poznat kolik jich tam je, no a když pak můj 190cm vysoký zeť s lopatou

prohrnoval průchod k cestě, ta už byla  napůl  odklizená,  tak stěny úzké uličky, kterou vytvořil, byly vyšší než on.

Nikdy v životě jsem a vlastní oči neviděla takové množství sněhu a mezi námi, jedenkrát  mi  to stačilo.

Boston byl ten den mrtvé město, krom sněžných pluhů a nákladních aut, která  to moře sněhu odvážela  k moři

a příslušná technika tu nadílku  do toho moře hrnula.

Tož to je můj  sněžný  zážitek,  člověk asi má  ozkusit  úplně všechno, co jde.........