Mikayla | Láska se ke mně vrátila,

ožila a já jsem  šťastná, přešťastná.Až v okamžiku   kdy vás  opustí  si uvědomíte,

co pro vás znamenala.

Zavzpomínala jsem  na naše první společné chvíle, na to, jaké byly první doteky,

první oťukávání,  první společné vteřiny, minuty, hodiny a dny.

 A co teprve noci, někdy jsem ani oko nezamhouřila,

nemohla jsem se  těch   úžasných společných chvílí nabažit. 

Byly někdy veselé, rozverné, úsměvné, někdy plné vášně,

 jindy plné napětí, ale nikdy  nebyla nuda.

Kouzelné bylo, že jsem si mohla vybrat podle nálady a chuti.

Fakt  ano.

Ne nadarmo se říká, že zamilovaná ženská nekouká nalevo,

 napravo, jen si chce užívat.

A já jsem si to opravdu užívala.

Najednou byl konec, bez varování, z ničeho nic.

Nevěděla jsem proč, prostě jednoho dne, už si přesně nepamatuji,

 je to skoro čtyři roky , zůstala jsem sama.

Kdybych bývala byla tušila, jak hrozné to bude,

 určitě bych tu lásku víc opečovávala a pěstovala

 jako  nejvzácnější  květinu. 

Pomáhala mi překonat smutky, bolesti, které se někdy objevily.

Najednou byly dny prázdnější, ale nejhorší byly noci.

Stokrát jsem v polospánku  sahala vedle sebe na polštář

a  tam pusto, prázdno.

Kdo  to někdy poznal , ten ví......

A dnes, dnes se mi vrátila, ano, ožila a já si zase budu užívat.

Do mojí čtečky se vrátil život,  pravda je, že mi s tím kdosi pomohl,

ale  žije a já si s ní zase budu užívat.

Zase spolu budeme trávit spoustu času, bude se mou cestovat

a  já budu číst jako divá i tam, kde opravdová kniha se mnou nemůže.

Přece je na tom světě nádherně, když se staré lásky vracejí.