A po roce zase v Beverly,

zase ten parčík, co je v něm ten bílý altán a každý čtvrtek v něm zasedne jiná kapela a hraje,

hraje swing, jazz, folk a lidé sedí na židličkách nebo dekách,

co si přinesli z domu a poslouchají....

Víte, je to taková pohoda, když vidíte ty  staré muzikanty, jak swing prožívají,

jak si  podupávají do rytmu, jak si to užívají

Včera jsem po roce  opět i  já zasedla v tom parčíku na skládací židličku, v termo láhvi

zase ten vinný střik jako před rokem a poslouchala  skvělý swing.

Ani nevím jak se to stalo, zavřela jsem oči a najednou jsem byla někde jinde,

v jiném čase, ovšem se stejnou muzikou a bylo to tak krásné.

Tenkrát  jsme se s mým mužem seznámili na jakési akci, střídali se přednášející

a já pozorovala toho zajímavého chlapíka, co vyčníval z řady, měl krásný úsměv 

a v té době nezvyklé vousy , 

Z materiálů k prostudování skládal vlaštovky a posílal mi je vzduchem, bylo to úžasné,

neobyčejné, celá jsem hořela zvědavostí  kdo to je a proč to dělá.

Pak to školení či přednáška konečně dospělo ke konci a začala  společenská část,

což byl tanec s živou hudbou.

Za chvíli jsem měla jasno, když mě přišel požádat o tanec

a  protančili  jsme při  swingu celý večer.

Co a jak bylo dál, to je   pohádka,  ale se  smutným  koncem,

o tom se mi nechce psát, jen o tom kouzelném večeru se swingem před mnoha lety,

protože byl nezapomenutelný.

Proto mám pro swing  tak obrovskou slabost :-)